penzion Brno
„Koho vzývám, ten přichází.“

Od svého mládí jsem žila rozmanitým nestereotypním životem, obklopená spoustou lidí a přátel. Věnovala jsem se své největší (a tehdy snad i jediné) zálibě. Zpívala jsem v několika hudebních skupinách popových i rockových. Tady jsem poznala i svého manžela – mladého baskytaristu, a tak jsme své hudební „naplnění“  mohli sdílet spolu, avšak později každý v jiné kapele, což nebylo pro budování rodiny zrovna ideální.

Teď už vím, že dost velké trable nám přineslo zpívání heavymetalových písní známých kapel (jako je AC-DC, Judas Priest a další). Dostala jsem texty v angličtině, kterým jsem sice nerozuměla, ale s plným pěveckým nasazením jsem zpívala písně typu „dálnice do pekla“. Vnitřní hudební naplnění a úspěchy u lidí, kterými bůh této hudby „sladil“ můj život, si však pomalu, nenápadně, ale hořce vybíral jinde. Tehdy přicházely první životní krize nejen v manželství, ale i v osobním životě. I přes všechny „radovánky“ a užívání života jsem začala prožívat vnitřní prázdnotu. Vytratil se mi jakýkoliv životní smysl. Ani dobře míněná povzbuzení, že smysl je v dětech, mě neuspokojila (i když jsme už tehdy dvě děti měli). Prožívala jsem totiž strach z budoucnosti.

Slova písní, která jsem vyznávala svými ústy, „jakoby“ můj život ovlivňovala. Koho jsem vzývala, ten přicházel a můj život měnil.

V té době jsme společně s manželem začali zoufale hledat někoho, kdo by nám pomohl. Začali jsme hledat opravdového Boha.

 Velmi silně nás oslovil film „Ježíš“ a také setkání s křesťany, kteří s Ježíšem prožívali živý vztah. Bůh se mě uprostřed mé hříšnosti dotkl svou milostí a láskou. Když křesťané vedle mě zpívali písně chvály, cítila jsem i tělesné Boží doteky. Plně jsem se vydala do Ježíšových rukou. Prosila jsem Ho o odpuštění svých hříchů a v tu chvíli mě zaplavila taková radost, jakou jsem nikdy před tím nepocítila. Manžel prožil své obrácení k Bohu podobně. Bůh uzdravil vztahy v našem manželství, naplnil nás novou láskou, zbavil strachů, nejistot a jiných problémů, kterým jsme dříve čelili ze svých vlastních sil, ale nebylo to nic platné. Hmatatelně jsem na sobě pocítila vnitřní uzdravení. Najednou jsem viděla  smysl života.

Z kapely jsem odešla sice již dříve, ale teď jsem byla rozhodnutá už nikdy žádný „bigbít“ nezpívat.

 

Toto se stalo před více než dvaceti  lety a právě tehdy, v nově vzniklém společenství křesťanů, bylo potřeba najít „muzikanty“, kteří budou společně s ostatními hrát a zpívat písně - chvály Bohu. Měla jsem bázeň a v hlavě se mi neustále honily myšlenky: „Mohu vést lidi ke chvále pravého Boha poté, co jsem stejnými ústy vedla sál mnohdy opilých lidí ke zpěvu písní, jako byla například již zmíněná píseň ´Highway To Hell´ ?“ Modlila jsem se za to, ale nikomu jsem o těchto svých vnitřních pochybnostech neřekla. O to větší bylo moje překvapení a radost z nadpřirozeného Božího jednání. Bůh totiž zná i naše nejvnitřnější trápení, touhy, potřeby. A tak právě při chvalách promluvil pastor sboru, že vnímá Boží vedení, a že má pro mě prorocké slovo: „Já, Hospodin, tě potvrzuji. Já, Hospodin miluji tvůj hlas. Budeš stát před mým trůnem a potěšovat mé uši svým zpěvem. Já, Hospodin tě potvrzuji. Já, Hospodin miluji tvůj hlas.“

 

Tak to je náš milující Otec! Odpouští naše hříchy dokonale a Ježíšova oběť na kříži nás od nich také dokonale očišťuje. Když jsem Bohu dala svůj život, oddělil mě pro sebe a já se mohu spolehnout, že můj život je v těch nejlepších rukou. Vždyť kdo mě zná a miluje víc, než právě On? Ježíši patří konečné vítězství nad jakoukoli temnotou, která i v mém životě dříve byla. Rozhodla jsem se, že jenom Jeho jméno budu vzývat a jen o Něm budu zpívat.

A protože Boží milost je neomezená, uvěřil i další člen – kytarista - jedné z bývalých kapel, ve které jsem dříve zpívala. Vznikla, a to opravdu z Boží milosti, rocková skupina ELIATA, v níž hraje na kytaru i můj manžel a na bicí náš syn. A já zase mohu zpívat „bigbít“. Teď už ale pravému Bohu, Stvořiteli a Spasiteli. A když Ho vzývám, On přichází a mění můj život.

A tak i já s radostí vyznávám biblický verš: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsala jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznala Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.“

                                                                                                                                Dana Štěpánová