penzion Brno
"...otevřel jsem srdce svého srdce."

Skoro končí 20. století a v malém studentském pokojíku přemýšlím o velké odbočce na své životní křižovatce. Žít sám nebo s Ním. Trochu tuším, co to rozhodnutí asi bude znamenat. Výhody a nevýhody? Co rodiče? A taky mám divný strach z neznámého. Ale Bůh mě stále volá. Čtu si svou bibli a musím se svobodně rozhodnout. On „tluče na dveře“ mého srdce a chce vejít dovnitř. Přitahuje si mě „svými provázky lásky“. Nejprve své „dveře“ otevřu a zase rychle zavřu. Druhý modlitební pokus už je úspěšný. Co tomu všemu předcházelo? Básník by možná řekl: „Nejistota, že nejsem jen hmota“. Pak trochu závist z „neznámého bohatství“, co nevědomky ukazovali moji kamarádi - křesťané. A taky malá prázdnota. Snad někde v srdci, nebo někde „tam“. Místo, které nedokážu naplnit. Ale On ano. Věř mi …      

Radek Šindelář